O NATALI RUDEN
Natali Ruden je módní návrhářkou s originálním a jedinečným stylem. Pochází z Kyjeva, kde vystudovala prestižní Kyjevskou akademii designu, obor Návrhářství oděvů. Pokračuje tak v rodinné tradici, zvolila si stejné povolání jako dříve i její matka. S vlastní módní značkou působí Natali Ruden na našem trhu již od roku 1992, kdy se do České republiky natrvalo přestěhovala.
Internetové stránky Natali Ruden uvozují její vlastní slova, která ji výborně vystihují: „Svoji práci mám moc ráda a beru ji jako určité poslání. Jsem temperamentní, a proto ráda používám výrazné barvy, kombinuji materiály. Důležitá je pro mě i krásná linie, která mě fascinuje od té doby, co jsem poprvé zhlédla obrazy italského malíře Modiglianiho. Vše musí směřovat k tomu, aby se podtrhla krása těla a osobnost.“
Jak se člověk stane módním návrhářem?
Původně jsem vůbec nechtěla být návrhářkou, naši mě vedli ke sportu a já se chtěla věnovat jemu. Hrála jsem velmi dobře tenis. Ale když jsem dorůstala, najednou se to zlomilo a tenis mě úplně přestal bavit. Tak jsem se rozhodla stát návrhářkou. Maminka se mně zeptala, jestli si uvědomuju, že k tomu je potřeba umět dobře kreslit. Dostala jsem učitele kreslení a skoro celý následující rok, každý den čtyři až pět hodin, jsem se intenzivně učila malovat. Bylo to dost kruté, koncem roku už jsem si stěžovala, že z života nic nemám, když se pořád musím věnovat kreslení. Ale na druhé straně jsem viděla, že moje úsilí nepřichází nazmar.
Překvapuje mne, že kreslit se dá naučit…
Asi jsem k tomu zdědila i nějaké předpoklady. Bez toho by to nejspíš nešlo. Modelem k mému prvnímu skutečnému portrétu seděl dědeček. Učitel kreslení mě za portrét velmi pochválil a radil, abych nikomu neříkala, že se jedná o prvotinu. Portrét dodnes visí v našem obýváku a je pravda, že nejen přesně vystihuje dědečkovu podobu, ale i jeho charakterové rysy a povahu.
Kdy jste přišla do Prahy a co tomu předcházelo?
Stalo se tak v roce 1992. Byla to v podstatě náhoda, že jsem se v Kyjevě během studií seznámila s Čechem. Vzali jsme se ještě, když jsme oba byli na vysoké škole. Po promoci se manžel chtěl vrátit domů a já šla s ním. Začal pracovat ve Zlíně a po čtyřech letech jsme se přestěhovali do Prahy.
Hned po příjezdu jste se pustila do navrhování módní kolekce. Jak se vám ji podařilo prosadit?
Přijela jsem do Čech se svojí už hotovou diplomovou kolekcí, kterou jsem předvedla lidem ve Zlíně. Setkala jsem se s pozitivními reakcemi, lidé mi fandili a dostala jsem možnost předvést tady svou první kolekci v roce 1992 na módní akci Elegance Praha . Následně jsem se snažila nastartovat kariéru návrhářky.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
I po tolika letech mě stále neuvěřitelně baví navrhovat nové modely, zejména pak ty na míru pro své klientky. Krásně to vystihl G. Versace, se kterým se plně ztotožňuji: „Mým přáním je dát ženám šanci odhalit svou individualitu, snažit se uskutečnit, co chtějí. A já myslím, že ženy se chtějí cítit krásně.
Jak byste charakterizovala svůj návrhářský styl?
To je těžké. Těší mě, že moje modely hodnotí lidé jako zajímavé, originální, s charakteristickým rukopisem a z výborných materiálů. A při tom zároveň jako dobře nositelné.
Oblékají se u nás ženy jinak než v cizině? Má každý národ svůj specifický styl?
Určitě má a je to tak, že podle stylu i barevnosti oblečení mnohdy poznáte, odkud člověk je. Připisuji to podnebí. Já vyrůstala v Kyjevě a z okna jsem v létě denně vídala obraz blankytně modré oblohy, sytě zelených stromů a zlatých, třpytících se kopulí chrámu. Od dětství tak v sobě mám zakódovanou sytou barevnost a velké kontrasty. Praha je z tohoto pohledu tlumenější. Překrásná, ale jiná. Zdejší lidé se na její barvy také dívají od narození a nosí je v sobě takové, jaké jsou. Proto se některým moje modely zdály hodně výrazné. V poslední době jsem jejich barevnost dost ztlumila, protože žiju tady a i já se stávám jinou, stávám se součástí zdejšího prostředí.
Jak vznikají velké večerní šaty?
Než se pustím do návrhu takového modelu, strávím s klientkou dost času povídáním. Potřebuji poznat, co má ráda, v čem se cítí dobře, a samozřejmě také na jakou akci to má být. Probereme spolu možné látky a následně připravím 2 až 3 návrhy. Model je pak upravován během 2-3 zkoušek, aby výsledek byl stoprocentní.
Šaty, které v butiku nabízíte, existují pouze v jednom exempláři, nebo jich je od každého modelu více?
Modely jsou prakticky všechny pouze v jediném originálním kusu. Jen výjimečně některé z nich opakujeme, ale jsou provedeny v odlišných barevných tónech a výjmečně dvoje.
Můžete uvést příklady celebrit, které oblékáte?
Je jich hodně. Nejvíce spolupracuji s Andreou Verešovou, dále s Kateřinou Brožovou a dalšími. Moje modely nosí Lucie Borhyová, Dara Rollins byla dokonce tváří mé značky. Ale za největší celebrity považuji naše stálé klienty, nebo spíše klientky – ty, které se vrací a které mé modely nosí v běžném životě.
O NATALI RUDEN
Natali Ruden je módní návrhářkou s originálním a jedinečným stylem. Pochází z Kyjeva, kde vystudovala prestižní Kyjevskou akademii designu, obor Návrhářství oděvů. Pokračuje tak v rodinné tradici, zvolila si stejné povolání jako dříve i její matka. S vlastní módní značkou působí Natali Ruden na našem trhu již od roku 1992, kdy se do České republiky natrvalo přestěhovala.
Internetové stránky Natali Ruden uvozují její vlastní slova, která ji výborně vystihují: „Svoji práci mám moc ráda a beru ji jako určité poslání. Jsem temperamentní, a proto ráda používám výrazné barvy, kombinuji materiály. Důležitá je pro mě i krásná linie, která mě fascinuje od té doby, co jsem poprvé zhlédla obrazy italského malíře Modiglianiho. Vše musí směřovat k tomu, aby se podtrhla krása těla a osobnost.“
Jak se člověk stane módním návrhářem?
Původně jsem vůbec nechtěla být návrhářkou, naši mě vedli ke sportu a já se chtěla věnovat jemu. Hrála jsem velmi dobře tenis. Ale když jsem dorůstala, najednou se to zlomilo a tenis mě úplně přestal bavit. Tak jsem se rozhodla stát návrhářkou. Maminka se mně zeptala, jestli si uvědomuju, že k tomu je potřeba umět dobře kreslit. Dostala jsem učitele kreslení a skoro celý následující rok, každý den čtyři až pět hodin, jsem se intenzivně učila malovat. Bylo to dost kruté, koncem roku už jsem si stěžovala, že z života nic nemám, když se pořád musím věnovat kreslení. Ale na druhé straně jsem viděla, že moje úsilí nepřichází nazmar.
Překvapuje mne, že kreslit se dá naučit…
Asi jsem k tomu zdědila i nějaké předpoklady. Bez toho by to nejspíš nešlo. Modelem k mému prvnímu skutečnému portrétu seděl dědeček. Učitel kreslení mě za portrét velmi pochválil a radil, abych nikomu neříkala, že se jedná o prvotinu. Portrét dodnes visí v našem obýváku a je pravda, že nejen přesně vystihuje dědečkovu podobu, ale i jeho charakterové rysy a povahu.
Kdy jste přišla do Prahy a co tomu předcházelo?
Stalo se tak v roce 1992. Byla to v podstatě náhoda, že jsem se v Kyjevě během studií seznámila s Čechem. Vzali jsme se ještě, když jsme oba byli na vysoké škole. Po promoci se manžel chtěl vrátit domů a já šla s ním. Začal pracovat ve Zlíně a po čtyřech letech jsme se přestěhovali do Prahy.
Hned po příjezdu jste se pustila do navrhování módní kolekce. Jak se vám ji podařilo prosadit?
Přijela jsem do Čech se svojí už hotovou diplomovou kolekcí, kterou jsem předvedla lidem ve Zlíně. Setkala jsem se s pozitivními reakcemi, lidé mi fandili a dostala jsem možnost předvést tady svou první kolekci v roce 1992 na módní akci Elegance Praha . Následně jsem se snažila nastartovat kariéru návrhářky.
Co vás na vaší práci baví nejvíce?
I po tolika letech mě stále neuvěřitelně baví navrhovat nové modely, zejména pak ty na míru pro své klientky. Krásně to vystihl G. Versace, se kterým se plně ztotožňuji: „Mým přáním je dát ženám šanci odhalit svou individualitu, snažit se uskutečnit, co chtějí. A já myslím, že ženy se chtějí cítit krásně.
Jak byste charakterizovala svůj návrhářský styl?
To je těžké. Těší mě, že moje modely hodnotí lidé jako zajímavé, originální, s charakteristickým rukopisem a z výborných materiálů. A při tom zároveň jako dobře nositelné.
Oblékají se u nás ženy jinak než v cizině? Má každý národ svůj specifický styl?
Určitě má a je to tak, že podle stylu i barevnosti oblečení mnohdy poznáte, odkud člověk je. Připisuji to podnebí. Já vyrůstala v Kyjevě a z okna jsem v létě denně vídala obraz blankytně modré oblohy, sytě zelených stromů a zlatých, třpytících se kopulí chrámu. Od dětství tak v sobě mám zakódovanou sytou barevnost a velké kontrasty. Praha je z tohoto pohledu tlumenější. Překrásná, ale jiná. Zdejší lidé se na její barvy také dívají od narození a nosí je v sobě takové, jaké jsou. Proto se některým moje modely zdály hodně výrazné. V poslední době jsem jejich barevnost dost ztlumila, protože žiju tady a i já se stávám jinou, stávám se součástí zdejšího prostředí.
Jak vznikají velké večerní šaty?
Než se pustím do návrhu takového modelu, strávím s klientkou dost času povídáním. Potřebuji poznat, co má ráda, v čem se cítí dobře, a samozřejmě také na jakou akci to má být. Probereme spolu možné látky a následně připravím 2 až 3 návrhy. Model je pak upravován během 2-3 zkoušek, aby výsledek byl stoprocentní.
Šaty, které v butiku nabízíte, existují pouze v jednom exempláři, nebo jich je od každého modelu více?
Modely jsou prakticky všechny pouze v jediném originálním kusu. Jen výjimečně některé z nich opakujeme, ale jsou provedeny v odlišných barevných tónech a výjmečně dvoje.
Můžete uvést příklady celebrit, které oblékáte?
Je jich hodně. Nejvíce spolupracuji s Andreou Verešovou, dále s Kateřinou Brožovou a dalšími. Moje modely nosí Lucie Borhyová, Dara Rollins byla dokonce tváří mé značky. Ale za největší celebrity považuji naše stálé klienty, nebo spíše klientky – ty, které se vrací a které mé modely nosí v běžném životě.